Anotace: ....

Zatloukám šperky tvých slov
do šedého betonu našich bytí
na duši ulpěly jen zbytky sazí

hledám v objetí cit, ne chladný kov
ten plamínek, co v temnotě svítí
vodu, jež nepřeteče ze svých hrází

den se ponořil do meditace ticha
vtíravé myšlenky trčí ze mě ven
poraním se o trny nepochopení...

co ve mě ještě vůbec dýchá?
Ten mnich uzavřený do čtyř stěn
čekající na duchovní dovršení?

V nirváně pocitů cítím se tak nějak blaze
sedíme vedle sebe ač dělí nás kilometry
hrady z písku se zvolna rozpadají
a ze severu přivanuly ledové větry....

Publikoval(a): Klarineb, 19.1.2018