Anotace: ...

Exnul mlád a nedoceněn
v pohřebním průvodu
pár rozněžnělých žen
pletou si pláč se smutkem

Na krchov pne se stezka strmá
za rakví jenž svůj stín vrhá
snažím se schovat
úšklebek

Nebe šedé náladě nepřidá
i ta hudba teskně lidová
zmar zračí

Za hřbitovní branou
trubka zatroubí a na shledanou...

Beru hrst hlíny
a kradmo očumuji kámen náhrobní

„Bez lásky žijeme,
leč umíráme s ní...“

Ten citát povědomý se mi zdá
však nepoznávám v něm žádného klasika

Náhlé uvědomění, čtu to zas a zas
asi jsem opět zpitý pod obraz

Běžím, na kolena si klekám
sama sebe v téže chvíli se lekám

Ohmatávám písmo v barvě zlatě syté
mé jméno, jak slovo boží
do kamene vryté!

Publikoval(a): Oliver Ouvín, 18.1.2018