Anotace: Mojí babičce, které už se nezeptám, jak žila a o čem snila, když byla mladá.

Vítr jí někdy
slova ze rtů sfoukne
a omotá je klasům kolem hlavy.
Bezhlesně kráčí
a bosýma nohama hladí hlínu za povozem
královna s korunou ze stébel trávy.

Jednou půjde
kde ptáci zpívají
a s pokorou si sedne v povzdálí.
Všichni ptáci,
všechny lásky cestu trnkovím si najdou
i když ji stovky roků hledali.

Na polštáři
vlasy rozcuchané
oknem matně rozčesává svítání.
Rozespalá
nad hrnkem mléka trnkami si hledá cestu
v hlubokých rýhách na dlani.

Co všechno
nechá za sebou,
vzpomínky otlučené ovčáckou holí.
Ten zpěv ptáků,
ta láska je daleká cesta
a život jen pět kroků v obilném poli.

Publikoval(a): Těkavý Vasil, 18.1.2018