Anotace: Jen tiše bloumám mlhou

Do modrých tónů

Do modrých tónů chladu
si kráčím tiše pro náladu,
však cítím v sobě zradu
a bolest táhlou z pádu
v hlavě i u srdce,
kde cítím pravdu
trochu více.

Jen tiše bloumám mlhou
a brouzdám nohou struhou.
V košili bílé jdu si prostě krajem,
pláču a přece procházím se rájem
a necítím už tíži prachu
a obloha má nádech nachu
z usměvavé tváře dětské,
tam kdysi všechno bylo hezké
a oblečeni do košilek lehkých jen
se spolu procházíme ve snu zdařilém.

Už po boji je zas,
v mém svědomí je přísný hlas,
však odpuštění hledám v nás,
když slzy kanou z řas,
ty odpouštíš mi včas
a ponecháváš na mě dál,
zda vzhůru jíti ze všech sil
či vrhnouti se z prudkých skal
a nebo vzlétnout jako netopýr
a zvolnit pegasovský cval.

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 12.1.2018