Ve sklípku
Ve sklípku
To je let, co jsme se neviděli.
Teď u sklenky velehradského vína,
jsme s přáteli rozverně si seděli.
Znáte to, jak vždycky hovor začíná:
Buď zdráv, i vy buďte zdrávi.
Co žena? Jak děti vyrostly a jak se vyvedly?
Že vnuci už. To je novina.
Všichni zestárli jsme.
Co zdraví? Co rodina?
Ach mladé sny jsme všechny splnit nedovedli.
Tak hovor plyne,dobrá nálada,
ale bezděky neveselá myšlenka mě napadá,
Ten žeprý umřel, a ona děvčica krásná na světě není.
Okruh dávných přátel, každým dnem se úží,
když nad vinohradem vichr zaduní, vím není růží.
A přece nechci propadnout se v stínu.
Sem novou sklenku, koštýř ať je plný.
Číše výš! Ty kamaráde to pochopíš,
že novou hledám jiskru,
v dobrém moravském vínu.
Publikoval(a):
puffka, 6.2.2011