Anotace: O zimě uvnitř

Vločky poplašeně tančí
po zšedlých vráskách jeseně
a přitom ve mně
babí léto přízi ticha do klubka vine.

Není, kdo by ze studny
starým vědrem vodu nabíral
a přitom ve mně
srdce divoce pumpuje a žebrá o odpočinek.

Kolem všechno ztichlé
jen prach víří domem
a přitom ve mně
na tisíc slov a příběhů vichřicí duje.

Když tráva se budí
a vše bílé pije ze svých dlaní
pak ve mně
srdce v polostínu hrouda sněhu sešněruje.

Už nedohlédnu ani k sobě
tak nepoddajná zima mi je.
A polem vanou letnice
a zvoní vigilie.

Publikoval(a): Těkavý Vasil, 3.1.2018