Přířoda a zamilovaný pár
Přířoda a zamilovaný pár
Slunce oslnivě svítí.
Louka se zdá býti v klidu,
není tu ani špetka hlučného lidu.
Nadšeně rozkvétá zde kvítí.
Už tady není takový klid.
Přišla dívka - a s ní kluk.
Přišli milenci - s nimi hluk.
Položili svá těla na rozprostřenou deku,
nemusím popisovat tu pestrost heků.
Vychází hvězdy, přichází noc,
stále tam leží, užívají si moc.
Začíná foukat větřík - jemně, chladně,
hladí jejich těla - galantně a ladně.
Jak usíná se jim s tím krásně...
Z větříku prudký vítr stal se,
probudil nám chlapce.
Sleduje dívku, sleduje jak spí,
sám sebe se ptá o čem tak sní.
Začala se cukat! Má zlý sen!
Mládenec strachy vyděšen!
Uklidnit se jí snaží,
což se mu moc nedaří.
Chytá dívku pod krkem,
na břiše jí sedí rozkrokem.
Pevnější a pevnější je jeho uchopení,
ve škrcení našel ďábelské zalíbení.
Však ona se začíná bránit,
to může chlapcovi vadit
A taky vadí, tak neváhá a sahá po noži.
Bodá jí ho do břicha, do krku, všude cáká krev,
Užívá si ostrou čepel a ten hlasitý dívčí řev.
Dívka umírá, svoje oči zhasíná.
Kluk se usmívá a v klidu usíná.
Publikoval(a):
mikulash, 29.12.2017