Ráno...
Ráno...
Křížky havraních výšivek
na růžové kanavě oblohy
protkaly křídla spavého svítání
pán noci černý kabát svlékl
den se staví na vlastní nohy
vítr se kolem jen líně prohání
na jívách rozkvetly kočičky
jarní nálada brzké zimě přeje
choulím se v závějích beznaděje
ze tvých přáních zvoní rolničky
hrnek s horkým čajem v dlaních hřeje
brzy pokvetou na okně bílé orchideje
z navátých mraků snídáme drobky touhy
po čertech dobře umíš mlčet v tichu
za ruku mě chytneš když planu žárem
z nekonečných dálav zbyly modré pruhy
servem je z nebes promlčených vzdechů
skleničky cinkají napříč nebeským barem
na co si připijeme? Na lásku? Na nás?
poháry naší krve planou rodícím se dnem
a do rozpálených krajin z východu se plíží mráz...
Publikoval(a):
Klarineb, 28.12.2017