Anotace: Popokatepetl se probouzí k životu...a vlci nikdy nespí...s věnováním pro B.-vlka, co si to nikdy nebude chtít přečíst...

Jsem beránek boží
co po lásce baží
navždy chci milovat
lásku žít, ne slibovat

jak týdny, měsíce plynou
začíná náhle pod hladinou
bublat nepoznaná síla
temná vevnitř, zvenčí něžná víla

co zasel vítr, vichřice smetla
v erupcích sopky Popocatépetla
na pohled dech beroucí krajina
avšak sopka se probouzet začíná...

výbuchy chrlí lávu, kouř a popel
krásný obraz se v rámu zachvěl
jen ničivá ohnivá dusící energie
pustoší vše, co kolem ještě žije

nakresli mi beránka, Malý princ říká
potůčky lávy pohlcuje nekonečná řeka
a Malý princ se tiše raduje
když od Země se vzdaluje

pak náhle něžný obětní beránek
prudce odhodí svůj sněhobílý šat
s krvelačnou touhou jde ovce roztrhat
vlk v beránčím rouše přichází bez pozvánek...

Popokatepetl prská a všude pustina
vlci se nažrali, než skončila hostina
a v bílých šatech jdou temné noci vstříc
na nebi svítí ze dvou půlek půlměsíc...

Publikoval(a): Klarineb, 26.11.2017