Anotace: ...

Mlha padá
na skelnou hladinu
odcizená, netečná
na vratké pramici
zaháním vidinu
přemýšlím o lásce
jež jeví se zbytečná

Je konec podzimu
příroda svléká svůj šat
na vodu padá listí a já ve splínu
nechci se k sobě znát

Nekončící delirium
nekonečných dnů a gest
chci navždy z hlavy vymazat
ze stolu prázdné city smést

Ladným pohybem
barku převrhám
je konec, smrti defilé
voda mě obejme
nedýchám
u dna mě oživují mí strážní andělé...

Publikoval(a): Oliver Ouvín, 18.11.2017