Anotace: Experiment s volně plynoucím proudem slov - lehce upravený. Září.

Dneska žádné verše, nemám z čeho psát,
nechce se mi ani hrát.
Naděje i touhy,
vidím teď, jak je všechno pouhý
Žert. Náhodná slovní hříčka,
kterou málokterý smysl přečká.
Obecná slova někoho blízkého,
v důvěře, že utěší. Snad na chvíli.
Než naděje jako koule ledu odtaje,
vrstvu po vrstvě, jako svetry v létě,
odhozené do chladné noci.
Až tehdy se vrátí vzduch do plic a chuť na jazyk.
Až když všechno zchladne a hvězdy
odhalí tajemství o něžné touze ve chladném vánku,
o snění, o červánku, který nikdy neuvidí
- tak blízký je obzoru a hvězdám vzdálený.
I já zbývám oddělený nocí ode dne,
v té jediné chvíli bezedné, snad na chvíli zklidněný.

Publikoval(a): Mari13, 17.11.2017