Anotace: Holubice štěstí může slétnout ke každému z nás, jenže je důležité splnit jednu pomyslnou podmínku. Bez které by nás zcela jistě nenašla.

Nad hlavou mi holubice letí
Toužím po tom, letět s ní
Či jen dotknout se jí
Dříve, než uletí.

Mává křídly
A s něžností krouží
Vysoko nade mnou
Možná i ona po bytí se mnou
Touží.

Kdo je to?
Nese mi snad znamení?
Žel špetku lásky
Či snad úlevu, prodlení?

Sleduji jí ze země pusté
Jak k andělu k ní vzhlížím
To stvoření honosné
Šeptá, že se mu líbím.

Tiše ku mně promlouvá
Neslyšne, leč přeci
Povídá:"Neplakej má milá
Zprávy dobré nesu
Po tomhle jsi tolik snila
Uslyšeti štestí hlasu."

Náhle hráze se boří
Emoce mé, div nehoří
Vidím živou vzpomínku
Na každou štastnou vteřinku.

Holubičko krásná,
Pravim i já jí,
Proč tě i jiní lidé
Téměř vůbec neznají?
Proč k nim nepromluvíš též
Proč je nepovzbudíš větou:
"Jen za snem svým běž!"

Mhouří očka a mlčí
Jenže i v tom tichu
Ta odpověď
Z ní čiší.

Poprvé vidím štěstí plakat
Vidím světlo, jež nesvítí
Jarní louku bez kvítí
A lidský život bez žití.

Absurdno...
Slovo, jež vyjádří vše
Obzvlášť v téhle době
Zlé.

Proč se tedy štěstí
K lidem nazatoulá?
Proč podle pověstí
Nežijeme láskou?

To je ten zvrat
Lid naučil se
Nemilovat.

Nemít rád ostatní
Ni přírodu
A veškeré bolesti
Svádět na nehodu.

A hlavně
Nemáme rádi sami sebe
A přitom toužíme jít do nebe,
Jenže to je ten největší hřích,
Protože cokoli pak děláme
Je vlastně na obtíž.

A jak štěstí nás má objevit?
Jak může nás pohladit?
Když nemáme rádi sebe
A vše hezké odpuzujeme?

Nijak...

Publikoval(a): Jera_lu, 15.11.2017