Anotace: ...

Ze stěn hrnku od svařáku
rozlétly se květy růžolících sakur
a já obešla vítr na posledním rohu ulice
zase ošálit bych chtěla střelky od kompasů
co do cesty mi skrze zívající mlhu
hází pořád stejné střevíce

půlnoc zachumlaná v temné peleríně
nedočkavě přešlapuje opodál
co na tom že ponocný sotva deset odhoukal

cítím něžnou, konejšivou náruč
ač do rukávů z bledých paží stéká chlad
prolhaná je jako včera, nedbá
kolik slibů plane jako tér na slunci
kalužemi po kapkách se proplétá

a já nevím kam se ztrácím
proč ruku v ruce s ní...bez lístků třešní...
měla bych nebojácně k ránu odcházet
to tiché peklo ve mně odráží se v jejích
...ne, v mých zrcadlech...

Publikoval(a): Desiré, 12.11.2017