Zrcadla
Zrcadla
Ve spletích chodbiček pomatené mysli
se ztratila mezi napolo slepými zrcadly
a chodník pod nohama se měnil v propadliště
V jedný ruce nůž a v druhé divadelní masku
co absolutně přesně kopíruje její rysy
jenom tak nějak nemá ten fatální
úžasný
fantastický
nádech neskutečna
a není rámovaná oktarínou
A co se zdálo tak nedůležité
má najednou váhu neutronový hvězdy
a tvoje slova jsou otázka života a smrti
a příchod jezdců Apokalypsy
a možná Ragnarok
V nepřehledný změti zrcadlovýho sálu
každý rám vysílá jedinečný pořad
o pokřivené verzi špatnýho konce
co se zaručeně
stoprocentně
nade vší pochybnost stane
A nedá se vypnout hlubokým dýcháním
ani červeným tlačítkem s nápisem nedotýkat se
ani nožem zabodnutým na solár
a už vůbec ne tím
že si to ona prostě přeje
Protože mezi nekonečnem odrazů
je ten pravý tak strašně
k uzoufání
k nenalezení
Publikoval(a):
glacier, 6.11.2017