V propadlinách těl
V propadlinách těl
Anotace: Taková směs milostné vize a obav ze stáří... Ještě tu mám druhou, upravenější verzi a nemůžu se rozhodnout :-)
Budím se a chladné bílé slunce,
slunce s paprsky šedin,
jako já a ty,
proniká mezi skly.
Budím se a střelka času,
jak živý pstruh horských řek,
jen mírně nám běží pod kůží.
Se všemi stíny v propadlinách našich těl
(ukazují nám náš směr)
kdy a jak vykročit do proudu řeky času Styx?
Miluju křehkost Tvého těla,
prosvítají v něm rozpaky duše,
té číše už skoro prázdné.
Upíjíme z nás poslední doušky.
A za ranního světla čekáme,
kdo přijde sloužit
našim bolavým nohám a prázdným rukám.
V posledních dnech tolik změn,
jen náš pokoj zůstal nedotčen.
Já vyhlížím další děj, odkládám beznaděj
a brzdím svoji pouť.
Jaký den náš čeká a s kým,
když život brání mladým najít naši předsíň a vejít
a jen bílé stěny kryjí
řady čidel?
Publikoval(a):
Mari13, 4.11.2017