Anotace: ...

Minula jsem úsvit dneška v okamžiku
steskem znásobeným na pár století
a jeden dotek stačil abych zabloudila
v drobné vrásce pod tvým obočím

zabořená bříška prstů v kůrách němých bříz
skrz ně cítím žár tvých očí, teplo dlaní,
srpky ohňů ve spleti nekonečných propadlišť

nevím na zámků kolik
to své poblázněné srdce otočit
ve snech temné ráje, nenacházím klid
co někde v dešti vzpomínek do listí si mží

hledala jsem pro dva kousek místa na Zemi
kvůli vráskám zatoulaným - a dnes -
na protilehlých březích sedí stejný trosečník

jestli pořád můj hlas slyšíš..."vrať se k ní"...

Publikoval(a): Desiré, 30.10.2017