Anotace: . . .

Mentalita se dá měnit.
Nekonečně
k lepšímu nebo horšímu
ale dá se měnit. Třeba
pokud jsem se narodila jako
morový sloup, prostituovaný
všem turistům na náměstí jako ta
největší opomíjená senzace
tohohle koutu světa v nějakým
validním a politicky vyhroceným století
který si už polovina lidí pamatuje jako
“starý dobrý časy”
kdy všechno magicky fungovalo a
manželství vydrželo dýl a
děti si pořád ještě hrály normálně a
sex byl taky lepší, a reklamy
měly mnohem hezčí ženský a
nebylo kolem zdaleka tolik teploušů
a obecně byl svět zrovna v tom konkrétním století
osvícenej a duchovně validní a
každej byl tam, kde měl bejt
a nikdo nebyl například tam, kde
dle našeho morálně nadřazenýho světonázoru
vůbec nemá co dělat
a taky bylo míň sarkastickejch blbek
co by o tom psaly na internet básně
pokud se narodím jako takovej sloup, pak
můžu změnit svojí mentalitu
ne ze dne na den
a vlastně ani ne dobrovolně
ale z nátlaku černýho bahna, z tý
společenskou agresí navozený agrese
a každodenním marnomřením po něčem
nutričně výživnějším a vyrovnanějším, po
nějakým post-avantgardním a pre-populistickým
flegmatickým konceptu míru
a stát se třeba
blbkou
co o tom píše na internet básně
a dává náhodným bezdomovcům
sedmdesát v drobných
protože sice půlku prochlastaj, ale
pořád věří, že zbytek jim zbyde
alespoň na obloženej chleba
nebo vložky

a prostituovaná budu úplně stejně
a lidi na mě budou zírat
s úplně stejným skeptickým nezájmem a
někdo mě bude nenávidět
a někdo si mě bude fotit
a někdo na mě bude plivat a
holubi na mě budou pořád stejně srát

a lidi se budou ptát, co vlastně symbolizuju
a co si jako myslím, že moje přítomnost
na tomhle náměstí v zapadlým konci světa
dokáže a
proč si radši nedám trávu
a nenajdu si milence a
proč radši nemám dítě a
jakou má vůbec moje existence smysl

ale alespoň moje mentalita bude
donekonečna jiná a
možná jsem jen zbytečnej morovej sloup
zakotvenej na jednom lokálním náměstí
v bohem zapomenutým městě, který
bylo jednou v historii validní a
teď má jenom nejbližší Tesco, ale

jsem zbytečnej morovej sloup
kterýmu se ze sebe v raný fázi přerodu
chtělo blejt
a později se mu chtělo blejt z lidí a
teď, v konečným stádiu evoluce smíření
umí tak nějak mluvit
a má tak nějak všechny rád
a hrozně rád se dívá, jak tím některý lidi
na tom bohem zapomenutým náměstí
sere.

Publikoval(a): Poutníček, 25.10.2017