Čas
Čas
Čas, to je věc pomíjivá
dřív pomalu mi utíkal
však rok co rok teď neustále
jak kdyby on se zrychloval.
Co dřív byl den
jak půldne připadá mi
a jaký strach mám z toho
že zpomalení nečeká mi.
Že za nějakou dobu
to bude jenom vteřina
a když to půjde dál
tak snad jenom setina.
Že jednou jak začne
hned skončí den
a já si pak uvědomím
že to není sen.
Že čas co jsem měl dřív
promrhal jsem trapně
a že teď už se necítím
jako dříve statně.
Že doba zrychlí natolik
a na mé činy nebude místo
a že pak až do skonání
nebudu mít v hlavě čisto...
Publikoval(a):
Hášaša, 23.10.2017