Anotace: takhle to být přeci nemá...

V mé hlavě je zmatek dán,
nevím, co si myslet mám,
pocity se ve mně mísí,
otázky mi na duši visí.
Proč se tohle takhle stalo,
jestli nám to něco dalo,
proč minulost se nedá vrátit,
jak se dalo všechno ztratit.
Nikdo už mě nechápe,
mé srdce si ve tmě tápe,
nešťastně tu světlo hledá,
jeho rudá barva už je bledá.
Všichni si myslí, že jsem hloupá,
ta, co ze zdí barvu loupá,
pořád opakuje, že to nemá konce,
že nikde nezní kostelní zvonce.
Že život už smysl nemá,
s tímhle ale žít se nedá,
vím, tohle bych neměla říkat,
za tohle bych měla pikat.
Jsou to hloupá slova z hloupých úst,
však za ten rok v hlavě mohly růst,
teď se toho nedá zbavit,
jedině to nějak zabít.
Já už na to nemám sílu,
potřebuji kouzelnou vílu,
co na nohy mě postaví,
tu bolest v srdci zastaví.
Pomůže mi z trablí ven,
zas budu moci žíti den,
však existuje tohle přání,
co mi v ničem nezabrání?

Publikoval(a): H.I.L., 29.1.2011