Mrak černý
Mrak černý
Stažená mračna,
deštivý den,
nocí mě provází
vábivý sen.
Siluety stínů
až mě mrazí,
není to pohádka
moji drazí.
V tom objeví se černý mrak,
na němž spočine můj tupý zrak.
Jest králem nebes i podzemských těles
a teď žal jeho prší nám na hlavy.
Nevnímáme jeho smutek,
jsme sami v sobě
bez jakékoli větší námahy.
On pláče nad námi,
nad lidskou hloupostí,
kde vzalo se toliko zbytečných neřestí.
Nedá mi bdít,
nedá mi spát,
trápení jeho
prožité více než tisíckrát.
Tak málo lásky,
tak málo klidu
jest v samotných národech
a v celém tom lidu.
Smyšlenému Bohu
věnujeme tolik lásky,
člověk se životem hazarduje,
přijímá sázky..
Kéž ta láska by sloužila nám,
tomu našemu lidu,
již přestal by mrak naříkat,
již zůstal by v klidu.
Publikoval(a):
Michelle.Morrigan, 4.10.2017