Anotace: ...

S trhlinou na duši
já vrána nad skalami
a rodiče nic netuší,
když nůž bloudí nad žilami.
Tak samotná...

Když přichází,
ostří do srdce se zabodává,
přes celou místnost se motává
a jen pije a pije
otec, co ještě žije.

A já jsem u dna,
deprese přichází.
Proto každý den hlava v oblacích
a snívám ve spáncích
o klidu v knize.
A dál upírám zrak
k naději,
ale život v mlze,
jako černý mrak.
Jen klid si přeji.

Matka každý den
proměňuje můru v sen
a já strachy hořím,
jak rozkazuje,
jak pohlavkuje,
snad svůj vzdor porazím.

Cukry, tuky, žádné ovoce
jsem nesměla měsíce
ani pečivo, maso, vejce.
To mě mrzelo nejvíce

Moc žádných přátel,
život je ďábel,
co překážky nastavuje
a na dobré duše nehledí,
nad zlými se zastavuje,
jen těm ladí.

Měj trpělivost,
pak rostou růže,
ale já toho mám dost,
mé srdce nemůže.
Jsem samotná...

Publikoval(a): Tereza1918, 20.9.2017