Na cestě do Věčnosti jsem
Na cestě do Věčnosti jsem
Anotace: Na cestě do Věčnosti jsem a spolu s těmi, které milujeme jdem
Na cestě do Věčnosti jsem
Když večer naklonil se zas,
je spočinout si čas.
Snad naučím se zastaviti v sobě
proud myšlenek a hlas
svůj ztišit v nás.
Jsem blízko těm,
co v myšlenkách svých objímám
a díky příštím vteřinám
poznávám zase pravdy nové.
Kdo se mnou v lásce zůstává
a přijímá mne zcela tak,
s ním sdílíme se v sobě
a jednou bytostí jsme tak.
A proto mluvit takto mám,
ne netoužím být milován,
ale milovati sám
a lásku, kterou dám
sdílím s tím,
kdo mnou je takto přijímán
tak, že jeho chtění
ve svobodě ponechám.
A není nikdy sám,
kdo duši blízkou objímá
a volá takto k sobě,
když letmými doteky
se duše mohou přesvědčit,
že sdílení je vzájemné
a navzdory tělům vzdáleným
si mohou zcela blízko být.
Já Nebe blízko cítím,
však ve mně pláče zmar,
když ztotožním se s bytím
v lidském těle,
které je jen formou existence
duše- podstaty.
Na cestě do Věčnosti jsem
a spolu s těmi, které milujeme jdem
a skrze zkoušky časné projdeme
až do Nebe,
kde v jiné formě ocitne se duše má,
jež pravdu celou kdesi zná.
Jen blízkost něčí pocítím,
hned v nitru vlastním vím,
kdo přijímá mne zcela
a s kým se zase rozcházím.
Publikoval(a):
Marie Bernadeta, 14.9.2017