Léto, díky!
Léto, díky!
Sedím na přehradě na břehu
plachetnice jako vlající kapesníky
táhnou se k obzoru jako kopečky sněhu
a mizí v dáli s převozníky
ze stromů ořechy padají
šaty pro Popelky nevydají
loučím se - léto, díky!
Stromy už se z listí svlékají
v barvách pestrých vlají
až tajím dech...
Holá pole a špičky střech
nechávám za zády
jako tvé smutky
v plamenech
ohnivé parády
jen ty, já a poslední vzdech
suchá tráva v bezdeší
tvou naději jak vítr konejší
píšu tvé jméno po zdech
nádech, výdech, a života povzdech...
Publikoval(a):
Klarineb, 30.8.2017