Anotace: .....

studená žiletka sklouzla mi po ruce,
jak jinak dostat ze sebe ty emoce?
Tolik bolesti, citů a trápení,
jak ventilovat ze sebe to utrpení?
Zkoušet vše co možné je i není,
je to jako sama sebe popravení.
Ta žiletka tak chladná a krásná,
je to snad moje možnost spásná?
Koukám na potůček tekutiny rudé,
nikdy už nic stejné nebude.

Najednou mi to došlo, co to dělám?
vždyť život svůj takhle prodělám.
Proč končit život vlastní, tak zakrátko,
vše bylo jen falešné lásky pozlátko.
Jseš blbá, padlo mi na mysli,
vždyť si to všechno vyčísli.
Za to ti nestál, nebyl ten pravý,
tak proč ničit si kvůli němu zdraví.
Byl to jak blesk z čistého nebe,
teď už mne jen podlaha zebe.

Zastavit ten proud krve vlastní,
je to opravdu pocit zvláštní.
Koukat a chytat mezi prsty život svůj,
křičím, brečím, "no tak stůj!"
Neposlouchá, nechce slyšet,
kruci, nemohla jsem dříve přemýšlet?
Teď už je pozdě něco zachraňovat,
tomu toku už nejde zabraňovat.
Život utíká, prchá pryč ze mne,
už mne čeká jen peklo tajemné...

Publikoval(a): Živule, 26.1.2011