Anotace: ...

Otřela parapet ubrouskem
plným zakalených rán
a nadechla se zhluboka
tak jako léta uzamčená okenice
když prudce otevře se dokořán

pak do vlasů splétala
něžné hříchy zatoulaných motýlů
co rozlétli se povětřím
aby nepromarnili zlomek času
možná ne delší než mžik oka
zpoza řas pomrkávajících ve stínu

na špičce jazyka okusili
tančící poprašek chuti z lístků
odkvétajících jasmínů
zatímco ona odškrtla si další jitra

tou vůní

jež hedvábná náruč motýlů neodmítla
ač věděla, kolik stále ještě zbývá...
zaplést do copů...

Publikoval(a): Desiré, 9.8.2017