Anotace: . . .

Popelem zašpiním tvé ruce
a natřu tvá ramena
zamaskuji tě v tomhle světě
jako krabičku od čaje s pokladem uvnitř
co je pořád v rozeklině toho stromu
u skládky na hvězdy
pamatuješ, bylo nám tak devět

Popelem zašpiním tvé ruce
a zmažu tvá ramena
vím, že si do kapes cpeš ty hvězdy po hrstech
stejně jako tenkrát
je to pořád jenom štěrk
ale komu na tom záleží
rozbila jsem si kolena na skládce na hvězdy
tahle pravda zní o moc líp
a je pozdě měnit historii
tahle pravda zní o moc líp
a narozdíl od jiných pravd
má pentli na krku
a duhové okuláry.

Hej, zašpiním ti ruce popelem
a pomažu tvá ramena
takže budeš vypadat jako sýkora kominíček
možná tě už nikdy nikdo nenajde
v té rozeklině stromu
u skládky na hvězdy
ale já vždycky uvidím
jak se ti ve stínu koruny
třepotavě leskne hebké peří

Popelem zašpiním tvé ruce
a pomažu ti celá ramena.
Zůstanou mi od toho dlaně úplně černé
a tak je strčím co nejhlouběji do kapes
tak hluboko, že najdu
potapěče a staré haléře a oblázek z Údolí králů
a možná i tu starou židovskou pohřební píseň
a možná i hedvábný padáčky na shazování výbušnin
a možná i důvod, proč je malířina vlastně skvělý zaměstnání
jako malá jsem to věděla, ale
vytratilo se to někdy v pubertě.

Popelem zašpiním tvé ruce
a zmažu ti krk i ramena

snad tě takhle nikdo nevezme
a neotevře
a nenajde všechny ty věci, co
ještě potřebuju eventuelně najít já

snad mi vydržíš v rozeklině toho stromu
u skládky na hvězdy
dokud zase nenajdu
cestu domů.

Publikoval(a): Poutníček, 30.7.2017