Anotace: takový malý průvan v hlavě...

Spadla jsem ze schodů
zakopávajíc o tvé křehké ego
přímo do sítě kterou jsi utkal
z mých zotročených nadějí

byls tak opuštěný
když jsi počítal hvězdy
jejichž záře mě vytlačila pryč

zamknul jsi všechny dveře
cítil jsi že tak je to bezpečnější
a teď se ti hroutí celý tvůj svět

vzal jsi mne tak vysoko a zároveň nízko
až se z kolibříka stala němá vrána
a nikdy jsi neřekl že bys měl v úmyslu
zachránit někoho přesně jako já

brzy se probudím a vše se začne opakovat
jako film v černobílých reprízách
avšak bez tebe pro mne
navždy bude nebe modré
a tráva zelená....

vím že jsem jiná
někdy k smíchu, možná i k pláči
nakonec i od Golgoty se občas jenom práší...

Publikoval(a): Desiré, 22.7.2017