Anotace: Jen prázdno v mysli a ticho v srdci mém.

Prázdno


Jen prázdno v mysli
a ticho v srdci mém.
Obrazy volnosti
mi v dlani leží.
Jen ticho vůkol
a prázdno na pobřeží
a stopy smylo moře,
co břehy tvoje střeží.

Jen tiché vlání v duši,
co usnula a tuší
pravdu skrytou,
že život pozemský se změní,
až místo uctívání hmoty
víc ducha pronikne nám srdcem,
však zatím v tomto světě
omezeni prostorem a časem
vnímáme život smysly svými
a nemůžeme více poznat,
než je nám dáno shora.


Já pluji s plachetnicí bez plachet,
jen bárku jako skořepinku mám
a s množstvím vyslovených vět
si lehce pohrávám.

Co duše říci měla,
to vysloveno bylo,
že láska náhle zahořela
a zůstalo jen úzko
z toho, že pravda zní
mi spíše jako prázdná sláma,
co se z ní těžko zrno vytřepává.

Pak sbohem dáti měla bych
všem slovům dávno ztraceným,
srdce už není pochodeň,
jen prohořelá stráň,
co pasece se podobá
a místo plné popela
snad Fénixi se podobá.

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 6.7.2017