Anotace: ...

Někdy se dívám do zrcadel
a nevím kdo vlastně jsem
vidím obrysy každého koho znám
pod mou kůží pohřbené

mám tisíce podob a jméno pouze jediné
kutálející se v slzavých řetízcích jako déšť

spočítej mě po řádcích a pak nech

vzlétnout na stříbrných perutích skrze tmu
kde se protnu s vůní letních sorbetů

dusíš mě a držíš moc pevně
bojíš se ztratit kontrolu
protože tvé představy čím bych měla být
se ti rozpadly přímo před očima
do ticha rudých zrnek soumraku

každá ztracená vteřina je víc
než dokážu snést

mám tisíce podob a chtěla bych
aby každá z nich
po špičkách mohla s deštěm...odejít....

Publikoval(a): Desiré, 3.7.2017