Anotace: Procházka :D

Chci kráčet dál
po boku s tebou,
ale osud vzal
si duši mou
a radost sťal.

Už vím, jak se cítí
labuť bez křídel,
už vím. Jen slunce svítí,
ale co můj přítel,
co drží kvítí.

Proč jen zavřená,
tak být musím.
Chci být otevřená,
ale něco tuším,
přede mnou je velká stěna.

Jak pes si bezstarostně skáče,
jak ta srna lesní.
Vždyť proč, jen proč mé srdce pláče
a rádo se zasní.
Tak potok krajinou si teče.

Máky vlnící se v poli
a kopretiny Milé,
tak duši mou to skolí,
zvířátka roztomilé.
Ono to moc bolí...

Doufala jsem dnes,
že stydlivost svou překonám,
ale smutek na mne klesá
a já příště vykonám,
nechám naši lásku vznést.

Publikoval(a): Tereza1918, 1.7.2017