Anotace: ...

Ještě mě nepohřbívej úplně
jsi mým stínem a někde poblíž
musí bloudit odlesk mého světla

tvůj dotek je nejhlubší částí mne
nemůžeš zachránit ta místa
tak mi řekni proč tu je tolik temna

trháš mě na kusy a pak mě sbíráš
bereš si všechno a pořád to není dost
šeptáš že mě můžeš vyléčit
ale já přesto stále z ran krvácím

naučila jsem se objímat
tu prolhanou iluzi
že jednou posbírám všechny kousky
co necháváš plazit se
jako divoký břečťan podél zdí

dál tiše čekám v zákoutí

a vím, tebe se bát nemusím
slíbil jsi že tu vždycky budeš
ale já už tě dávno nevidím...ani jako stín...

Publikoval(a): Desiré, 29.6.2017