Anotace: ..

Můj smutek,
zpěv temných kytek
v řevu života,
poslední koutek
- skleněné nebe,
dýchá z něj samota
dílků ze mě uvolněných
a ponořených
do sebe.

Poslední vzdechy
starého dřeva
s rukama ohlazenýma,
vyřezanýma dohladka
- dnes ještě smíš,
zítra končí důstojnost.
Muži, tehdy, naše děti
- byly šťastné?

Publikoval(a): Mari13, 27.6.2017