Jako štvaná zvěř
Jako štvaná zvěř
Samotná se touláš nocí
aniž tušíš, že větří tě vlci
jenž pouze pána svého ctí
tak trochu vyprahlá
se bažinami brodíš
skrz mrtvé ryby
smrad útrob již ti žere šat
i měsíc zrudl
zdá se být tak jiný
v patách je ti ten
co měl tě kdysi rád
však ani s
růžencem na kotníku
nedoprosíš se pomoci
za život plný lží a hříchu
okusíš ostny bezmoci
tak zanechej pláče
tvé slzy nejsou vidět
s osudem své síly změř
neboť teď to budeš ty
kdo okusí jaké to
je být… jako štvaná zvěř
Publikoval(a):
Makaveli, 27.6.2017