Mé vlastní klišé..
Mé vlastní klišé..
Snil jsem o světě,
snil jsem však jen chvíli,
tak nad mou řečí zabděte,
dokud proň mám síly,
a poslední teď ujdu míli.
Cítil jsem svou nicotu,
a pohrdaní všemi,
neměl jsem však věřit mu,
tomu svému pocitu,
neboť sprostě lhal mi.
Samota na prsou mě chladila,
ne však větší nežli jiných,
a stejně opovržených...
to jen vymšlenost byla!
To, že jsem vám pro smích.
Dýku bodlou v srdci mém,
tu sám ďábel ukoval,
ten jenž poslán zlem,
řekl: "Pojď, tak už jdem!"
A duši mou v náručí si schoval.
Ten ďábel byl jsem já,
ta zlá část mé duše,
ta jediná část duše...
Žádný smysl teď to nemá,
již jen zhynu, tiše...
Publikoval(a):
Caveo, 23.1.2011