Anotace: Něha... Nějak ale úplně neumím usadit ten konec :-(

Pokaždé, když Tě vidím,
při každé vzpomínce
- hebký dotyk něhy.
Den co den, roky
vnímám
bílou změť vláken,
jemnou,
s křupnutím semínka.

V noci, když spím,
vítr ho honí a metá
z jedné strany ulice v slunci
na druhou,
po zemi pokryté
sypkým pískem,
zbytky lámavých stonků
bavlníků.

Ty plody se tu válí,
a čekají.
Kdo pro ně přijde
a přivlastní?

Vracivý dotyk
měkkého citu
bez břitu,
bez možnosti soudit,
jít a už se nevrátit.

Publikoval(a): Mari13, 20.6.2017