Anotace: Amino.... Byla jsi pro mě vším... A nevím co si bez tebe počnu... Teď...

Ó ty hříšný osude,
proč ke mně tys krutý?
Proč duše klid nenajde?
Štěstí ke mně zády ohnutý

Nedokážu už dál žít
proč bych jenom měla?
Nikdy bych nenašla klid,
abych na tohle zapomněla.

Na to všechno utrpení,
na ty všechny žaly.
Proč nenašels ty pochopení,
to, co jste mi vzaly.

Vždyť každý má právo žít,
tak proč nedokázals pochopit,
že Amina mě potřebuje,
listí už jen na hrobu je.

Ta veselá a zvědavá,
za nic vskutku nemohla.
Má duše si nadává,
to já za to jen mohla.

Jak prolézala rourou,
jak hopkala si k jeteli.
Jak hrávala si s Mourou,
vzpomínka mě zabolí.

Necítím už vůbec nic,
jen prázdno někde na srdci.
Nedostávám vzduchu plic,
už opra du žít tak nechci.

Nůž beru do rukou,
rozklepané tělo mám.
Ona byla mou mukou,
žíly své si probodám.

Přiložit ostří k ruce stačí,
teď říznout, ještě hlouběji.
Má rána na srdci je větší,
už nikdy se nezahojí.

Proč trápení je život můj,
což jedna smrt už nestačí?
Osude už radši stůj.
Proč zády ke mně otočí?

Už nehci cítit jenom bol,
je ho jen kol a kol.
A co dělat už netuším.
Smrtí už se umučím.

Jaká úleva,
cítit proud krve,
jak zemi zalévá
a vytéká prve.

Ze mne smutek utíká,
jeho barva rudá je.
Už život se mě netýká,
led v srdci už jen taje.

Rána štípá a pálí.
Vždyť já si to zasloužím,
v nebi si to snad přáli,
já na zem už nepatřím.

Publikoval(a): Tereza1918, 9.6.2017