Anotace: Duet, který málem skončil v propadlišti dějin. Moje maličkost a Marcone.

Černá a bílá ve svitu svíce
dvě siluety na desce šachovnice
já jsem ta bílá, ty jsi ten černý
každý tak jiný a zároveň stejný

na svět jsme přišli tak růžoví
jak je to možné ti nepovím
dnes růžové jen studem líce
všechno je záhada,
má drahá Večernice

stydíš se za sebe či za mě
když růže ze střelnice šeptají,
že nejsou vhodné k dámě
oba víme kde své trny nechají

když se svítáním odcházím
do tisíců prolhaných zim
králem tiše zmodralým
dávám povel jezdcům svým

v diagonálách tasí svoje zbraně
figurky padnou k jedné straně
a do dlaní ti kanou slzy
to ony ukážou už brzy
cestu kudy ...

můžeš jít k Večernici blíž
a složit v klíně ruce umazané
od černobílých skic...

Publikoval(a): Desiré, 25.5.2017