Ptačí moudrost
Ptačí moudrost
Bylo to večer v májovém čase,
kdy usedla jsem na terase
jen tak si poslechnout slavíka.
A jak tak sedím pod pergolou,
před sebou sklenku s chladnou kolou,
slyším, jak ten slavík naříká.
Švitoří, láteří s ostatními ptáky,
že už prý na lidi nemají páky,
že jejich konání nerozumí.
Slavíček pod vousy štěbetá si,
že lidé cenit zemské krásy
přírody kolem si málo umí.
Ještě mi uštědří dobrou radu,
než slétne k sousedům na zahradu
z květu, co pod nos mi zavoní,
že prý už lidstvo by na své pouti
mělo co nejdříve procitnouti,
dříve, než hrana mu odzvoní.
Publikoval(a):
Henriette, 15.5.2017