Pátek 12.5.
Pátek 12.5.
Koukám se z okna ven, je uplakané ráno,
mít radost v duši není mi dnes asi dáno.
Mraky se převalují, sluníčko nezáří.
Když prší venku, proč mám mokro na své tváři?
Proč vzlétnu do nebe a pak zas padám na dno?
Jsem snad jen blázen, že vzplanu takhle snadno?
Mám na duši dost šrámů, tak na co chci si hrát?
Proč nemohu si pomoci a stále chci mít rád?
Jíst mi už nechutná, nemohu už číst zprávy,
útěchu nenacházím ani v hrnku kávy.
V srdci mám požár a v duši mám zase zmatek,
nemám už nikde stání v uplakaný pátek.
Chci vzlétnout do nebe a nepadnout už na dno.
Nechci si vyčítat, že vzplál jsem příliš snadno.
Na duši nechci si už další rány psát.
Ne, nemohu si pomoci, já stále chci mít rád.
Publikoval(a):
Ondra K., 15.5.2017