Anotace: jedna lehoučká jarní ke dni maminek:

Chci psáti o květince něžné jak panna
hezoučká, skromná je, nevelká.
Stydlivě pýří se brzičko z rána
bílá nevinně jako popelka.

Jaro velebí drobnými kvítky sotva,
co paprsky pustí sníh v proudy řek
krásu má kopretin, pevná je jak kotva
léčí jak zášť, stejně i vztek.

Ni dusný žár, ni mrazu dráp
nespálí sedm dimenzí krás.
Ni led a jíní v podzimní čas
ji nezmaří kvésti zas a zas.

Znovu zazáří bílým okvětím,
neboť kde něhou vládne chudobka,
tam nesahá ani nejčernější stín.

Publikoval(a): Annie F., 14.5.2017