Anotace: . . .

A tak se už po staletí rvou
v tom světospásném boji za svobodu
že už si nikdo ani nepamatuje
kam vedou řetězy jejich okovů

jen se slepě sápou po okovech jiných
a doufají
že zrovna ty jejich končí ve chřtánu Pravdy.

Papíroví tygři a železné labutě
uslzení jeleni se slaměnými parohy
kteří hoří za lásku dříve
než je stihnou podpálit za nenávist
a do toho všeho bijí bubny
bijí už strašnou spoustu let

a ten rytmus se člověku
otiskne do duše
ať chce, nebo ne
je to rakovina

na hrdle mi po letech utkvěly
otisky prstů něčeho mnohem většího
nespokojenějšího
a věčně hladovějšího
než je moje přirozená touha po milosti

a ne a ne je smýt
tak přes ně maluji hvězdy
a zakrývám je šátkem

a já jenom doufám
já jenom strašně, upřímně doufám
že moje okovy, ať už vedou
k andělům, ďáblu nebo
do králičí nory
mi nikdy nezabrání
smát se
absurditě
nás všech.

Publikoval(a): Poutníček, 7.5.2017