Anotace: .................

jsem kusem železa ve Tvojí huti
chladný a bez zájmu nechci se hnout
Tvé umění kovářské jihnout mě nutí
vyjmeš mě z výhně a začneš mě kout

více než pevně v kleštích mě svíráš
Tvou vášní horoucí jsem do běla rozžhaven
společně s únavou pot z těla stíráš
jsem naděje prostý a slabostí omámen

s obrovskou vervou teď mácháš kladivem
bušíš v mou hruď, až tají se dech
oddán a vysílen Tě sleduji s údivem
mým přáním je spočinout na rudých rtech

na pokraji exploze srdce se ocitá
Tebou je zmámená má ubohá mysl
ohýbáš lásku a chtíčem jsi nabitá
vzpírat se nátlaku, již nemá smysl

pak zavřeš oči a ve chvíli jediné
do ledové kádě ponoříš celé mé tělo
bez kouska lítosti v tváří Tvé nevinné
přoč uhasit lásky žár Tobě se chtělo

v přívalu chladu puklo mé srdce
stal jsem sochou do sbírky Tvojí
duše má zhynula v Tvé zrádné řece
zklamaná důvěra se nelehce hojí....

Publikoval(a): James Libustka, 18.1.2011