Anotace: Láska je jako plachetnice

My dva, naše plachetnice
vítr nám fouká do plachet
déšť slunko krupobití
není to lehké žití.

S překyvem krásného a zlého
se naše loďka kymácí
blesky běsní hromy burácí
jdeme každý jiným směrem..

Každá bouře má svůj konec
každý den vystřídá noc
jsou tu ty živly, jejich moc
avšak naděje a víra též.

Jsme bílé plachty zmítané větrem
životem potrhané a ušpiněné
avšak jsme tu. A dál plujem světem
otíráme se o sebe... jako ptáci

Někdy to smysl ztrácí
jedna chce tam, druhá sem
ale vždycky se srovnají
a obeplouvají dále Zem.

Ty jsi tady. A já tu jsem
tornádo, poryvy vichřice
drž se u mě. Prosím
nenech jí unášet tě pryč.

A já volám a křičím
vichřici nepřekřičím
Lásko nechoď pryč
nechoď pryč...

Můžeme zakotvit v přístavu
odpočinout si navzájem
a až přijde chvíle
určit náš nový směr.

Publikoval(a): Cygnus, 30.4.2017