Střepy
Střepy
Co zbylo z našich snů
jež rozbil příboj moře?
Střepy, střepy, střepy
když přehnala se bouře
ve změti všedních dnů
jsem lezec, co po skelné stěně klouže
v pavoučí síti spřádám plány
a najednou nějak lehko je mi...
v šálku kávy hledám tvoje oči
někdo slaví a jiný raději mlčí
v bezčasí...
andělé s ulámanými křídly
pláčou slzy z okvětních lístků
už nic nemusím
tančíc mezi horkými vřídly
sbírám sklíčka z našich slov
a stíny ze rtů a tvých obtisků
v duši mé ztracené
Publikoval(a):
Klarineb, 20.4.2017