Po dešti...
Po dešti...
Z krůpejí deště náhrdelník
na krk ti jej připnu
a démanty tvých slz
z tváře ti slíbám
v perech pštrosích
tiše tě zahřívám
a pak... v tónech tvých očí
na střepy se rozpadám...
své srdce pro tebe na dlani mám
chlad zvenčí snad ani nevnímám
to tvé v dlaních pevně držím
jak matka své dítě jej střežím
poštovního holuba
vypustím když budeš chtít
pouhé myšlence se podobá
duši tvou křehkou nemůžu vlastnit
nemůžu v klícce mít...
Publikoval(a):
Klarineb, 19.4.2017