Anotace: Ztracená láska...

Ve fialovém kabátku kvítek po kvítku,
otevíral se a voněl pohádkou dávnou.
Napsaná v závějích šeříku,
v tónech, co hrály láskou.

Občas ještě zaslechnu tu hudbu,
i když barva už vybledla.
Jakoby, tu stále byl princ, co chtěl mou ruku,
a já jako princezna se za ním ohlédla.

Slzy už čas vysušil, uhasly plamínky,
vzpomínky ještě někdy zahrají,
ale pod okny stále rostou šeříky,
co mou slabost na mě prozradí.

Publikoval(a): Rose-H, 11.4.2017