Anotace: ...

Tvoje ruce, jako bílé lípy,
slyším bzučení plných květů.
Vůbec nic tu není,
jen Tvoje ruce,
znělé dřevo plné vrypů.
Dláto života a parné prádelny,
sušárny
a místnosti na hromady prádla.
Odpoledne u babičky, kdysi dávno
a její hebké milující ruce.
Všechno se smísí v té chvíli,
na našem prázdném místě
bez bytí a bez bydlení.
Dýchá a není zbytí.
Genius loci proměnil Tvoje znění
v básně
a můj dotek
v útok na Tvojí svobodu.

Publikoval(a): Mari13, 5.4.2017