Dialog s větrem
Dialog s větrem
Anotace: Na zelené poušti prší slunce na mé tělo, Jak struna elektrické kytary se mé srdce rozechvělo...
Dialog s větrem
Na zelené poušti prší slunce na mé tělo,
Jak struna elektrické kytary se mé srdce rozechvělo,
Slepý a nemotorný vítr dopadá na mé nahé víčko,
Žalem a pálivými šípy slunce červená se mé líčko.
Jak popsat tvé ladné křivky, oči, rty i tvé rysy,
Ztracen v paradoxním a směšném světě, ptám se tě, neznámá, kdo jsi,
Mé myšlenky a zvídavost ocitají se ve svízelných mukách,
Kéž bych teď byl pastevcem času v květových lukách.
Ocelové krůpěje potu stékají po zmrzlém čele,
úzkostlivé pocity balancují na provázku v mém těle,
pohráváš si se mnou jako s loutkou směle.
Bosou nohu lechtá jemný písek, jsem snad v ráji,
Studíš a hladíš jako květinový koberec v měsíci máji.
Publikoval(a):
maca07, 14.1.2011