Anotace: - další z mých starších básniček kterou jsem téměř po pěti letech objevil a mírně upravil. Je zajímavé na co si člověk po tolika letech vzpomene.

Oči tvé slepě plakaly,
neviděly mé chtivé srdce,
jen do dálky hleděly
a čekaly na cizího zachránce.

I když jsem rukama mával,
skákal pořád okolo,
veselé verše ti skládal
s tvým pohledem to nepohlo.

Pořád si hleděla do dáli,
možná už si ani neviděla,
z tý velký špičatý skály
na kterou ses sama postavila.

Já nejsem skálolezcem,
nebudu nahoru lézt,
nemužeme vše i když chcem
a tohle už se nedá snést.

Až jednou koukneš shora dolů
a budeš hledat, možná i mě,
nesmíš se divit tomu,
že budu dávno ztracený v tmě.

Publikoval(a): Krokyno, 23.3.2017