Vítr za oknem
Vítr za oknem
Anotace: A jarní vláha, která padá, mi kreslí v blátě otisky
Vítr za oknem
Když vítr kolem oken prohání se
a ve svých svižných vírech nebrání se
škvírou kvílet lidem do uší,
mé srdce schoulilo se do vzpomínek
a v mracích za oknem chce jaro vytušit.
Je deštivo a ponuro,
protože ještě nesmíme se hladit
a šeptat hlouposti si do oušek.
Kam podíváš se, je ještě suchá tráva
a broučci zalézají do listí.
Snad vlhkost kapek osvěží je
a vzduch načichlý kouřem
po zimě se očistí
a do nás vítr, který letí kolem,
vrazí prudce
a hned zas jinam posviští.
A jarní vláha, která padá,
mi kreslí v blátě otisky
mých stop, co do tebe se otiskly,
abys smutek tichých nocí
našel v pavučinách pod keři,
jak medailonky těch, co v lásku čistou uvěří
a otvírají denně ve svých srdcích
svůdně krásné obrazy
všech doufajích kapek,
které teprv k zemi poletí.
Publikoval(a):
Marie Bernadeta, 23.3.2017